Klinika dětského a dorostového lékařství 1.LF a VFN

O klinice

Klinika dětského a dorostového lékařství VFN a 1.LF UK,
Dětský areál Karlov ( DAK )

Klinika dětského a dorostového lékařství (KDDL) je vzhledem k počtu lůžek (79) i s ohledem na ambulantní činnost ve všech pediatrických subspecializacích jednou z největších dětských klinik v Praze. Poskytuje péči na všech úrovních (resuscitační, intenzivní, standardní i rehabilitační) pro všechny věkové kategorie dětí a dospívajících, včetně snahy o širší pojetí péče o pacienta a klienta (poradna sociální pediatrie, poradna pro komplexní problematiku mládeže). Většina pacientů je léčena ambulantně, náročnější ambulantní výkony (infuse, transfuse, zátěžové testy, diagnostické instrumentální výkony) jsou prováděny během několikahodinového pobytu ve stacionáři.

KDDL vznikla v roce 1992 spojením bývalé III. a IV. dětské kliniky 1. lékařské fakulty University Karlovy (1.LF UK). V roce 1996 se klinika přestěhovala z původních prostor do nově rekonstruovaného pavilonu v rámci Dětského areálu Karlov (DAK). Je možné říci, že se jedná o stavebně nejmodernější zařízení pro nemocné děti v Praze.

Klinika poskytuje péči pacientům od nezralého novorozeneckého věku až po ukončení přípravy na povolání. Téměř polovina pacientů je mimopražská, tito pacienti jsou přijímáni na kliniku na žádost praktických lékařů pro děti a dorost, ambulantních specialistů nebo lůžkových dětských oddělení. Povinným spádovým územím KDDL je oblast Praha 1,2 a 4. Většina menších dětí je k hospitalizaci přijímána s doprovodem.

Zvýrazněnými obory KDDL jsou pediatrická a novorozenecká jednotka intenzivní a resuscitační péče (JIRP), včetně možnosti poskytování nekonvenčních způsobů umělé plicní ventilace a hemoeliminačních metod, další prioritou je specializace především v oblasti péče o děti s revmatickými chorobami. Významnou specializací je diagnostika a léčba dědičných poruch metabolizmu (klinika je celostátním centrem pro léčbu Gaucherovy choroby), spojená s výzkumem především v oblasti mitochondriálních poruch. Neméně významná je péče o děti s revmatickými chorobami a poruchami pojiva a skeletu, onemocnění zažívacího traktu včetně poruch výživy, diagnostika a terapie vrozených uropatií (ve spolupráci s Urologickou klinikou 1.LF a VFN). V rámci léčebného i výzkumného zaměření je řešena péče o dospívající. Komplexnost péče o hospitalizované děti zajišťuje mateřská škola a základní škola při nemocnici.

Ústavní pohotovostní služba je zajišťována čtyřmi lékaři - na jednotce intenzivní péče, standardním oddělení (lékař současně zajišťuje konsiliární službu pro další oddělení VFN), lékař na ambulanci , a lékař Převozové služby pro patologiekcé novorozence. KDDL je v provozu 24 hodin denně po celý rok a má v současné době 3 lůžkové stanice (intenzivní a resuscitační péče, kojenecké oddělení s metabolickou jednotkou, oddělení větších dětí a dospívajících – celkem 79 lůžek) a ambulanci (všeobecná a příjmová ambulance, stacionář, 17 odborných ordinací).

Kromě léčebné péče probíhá na KDDL i výuková činnost - počínaje žáky středních a vyšších zdravotních škol, probíhá zde výuka bakalářů, mediků a postgraduálních studentů. Klinika je výukovou základnou 1. LF UK, ale podílí se i na činnosti katedry IPVZ a na dalších aktivitách v rámci kontinuálního vzdělávání zdravotníků. Součástí práce KDDL je výzkumná, grantová a publikační činnost, v hodnocení těchto aktivit patří klinika mezi nejlepší pracoviště 1. LF UK.

V areálu DAK sídlí kromě KDDL Ústav dědičných metabolických poruch a dále celá řada ambulantních pracovišť – ambulance dětské gynekologie, chirurgie, neurologie, psychologie, genetiky a tělovýchovného lékařství. Z komplementárních oborů v DAK pracují dislokované laboratoře hematologie, klinické biochemie, pracoviště radiodiagnostiky a mikrobiologické oddělení Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) s antibiotickým střediskem. V DAK je dále umístěna ústavní lékárna VFN.

Ve spolupráci s dopravní službou Pragomedica a.s. zajišťuje klinika, resp. JIRP Převozovou službu pro patologické novorozence, spádovou oblastí je Praha a celý Středočeský kraj. Sanitní vůz, špičkově vybavený pro převozy patologických novorozenců, je neustále k dispozici v areálu DAK. Je možno kdykoliv provést transport nemocného novorozence na kliniku se zajištěním převozu lékařem – intenzivistou a sestrou erudovanou v intenzivní péči, včetně podpory vitálních funkcí během transportu.

Historie

Klinika dětského a dorostového lékařství (Nalezinec, Dětský areál Karlov)

Jiří Zeman, Jozef Hoza, Ladislav Zeman

1. historie pracoviště

Ve zdravotní ochraně dětí a těhotných žen má oblast pražského Karlova již více než 220-letou historii. Když Josef II. v roce 1789 zrušil v rámci reformy veřejného zdravotnictví Vlašský špitál na Malé Straně, převezli vozkové 17.srpna 1789 za úsvitu všechny děti a těhotné ženy do nadační budovy pro duchovní č.p. 447 při kostele sv. Apolináře na Větrově. Guberniální vyhláškou z 30. července 1789 byla tato budova určena k provozu porodnice pro ženy v obtížné sociální a materiální situaci. Na porodnici navazoval nový „Nalezinec“, který byl umístěn ve třech domcích v tehdejší ulici U Karlova, pronajat byl i přízemní domek barvírny na protější straně pozemku. Přílivu rodiček i nezaopatřených či opuštěných dětí však kapacity porodnice ani nalezince nestačily. V roce 1863 byl stavitel Josef Hlávka požádán, aby připravil plány pro stavbu nové porodnice v Apolinářské ulici na Karlově, které však problémy nalezince neřešily. KDDL průčelí z ulice Ke Karlovu

Průměrná novorozenecká úmrtnost ve druhé polovině 19. století byla vysoká (33 %), takže jeden ze tří novorozenců zemřel záhy po narození. I poměry v nalezinci byly přes veškerou snahu lékařů i jeptišek více než katastrofální. Svědčí o tom zpráva dr. Aloise Epsteina o úmrtnosti dětí v nalezinci v roce 1858, kdy zemřely nejen všechny děti v tomto roce přijaté, ale i některé děti přijaté v roce minulém. Jedním z opatření, kterým stát od konce 18. století „v době osvícenství“ reagoval na negativní výsledky ústavní péče a které mělo zlepšit osud osiřelých dětí, byla instituce placené pěstounské péče v náhradních rodinách. Odložené a nezaopatřené děti zůstávaly v nalezinci obvykle jen několik týdnů, potom byly za úplatu předávány do placené pěstounské péče na venkov. Pěstouni dostávali za dítě mladší jednoho roku 24 zlatých za rok, 15 zlatých za dítě od 1-10 let a 12 zlatých za dítě od 10 do 15 let, poněvadž v tomto věku se předpokládalo, že sirotci svým pěstounům již mohou v něčem pomáhat. Peníze byly vypláceny místním farářem ze sirotčí pokladny vždy v částce, která připadala na jeden měsíc. Do rozdělení university na českou a německou část, bylo v nalezinci jen oddělení německé. Prvním primářem byl v roce 1864 jmenován prof. Dr. Gottfried Ritter von Rittershain (1820-1883). Byl to významný lékař, po kterém je pojmenována kožní choroba - dermatitis exfoliativa Ritter, kterou popsal v roce 1878

V roce 1875 vznikla z kojeneckého oddělení dětská klinika. Mezi nejvýznamnější lékaře dětské kliniky v nalezinci v poslední čtvrtině 19. století patřil na Dr. Alois Epstein (1849-1918), který popsal "Epsteinovy perly" (Bohmovy a Epsteinovy perly), což jsou milia na dásních a na tvrdém patře u novorozenců. V roce 1879 se habilitoval, v 1880 se stal primářem a v 1884 profesorem a přednostou Dětské kliniky v nalezinci. Díky prof. A. Epsteinovi byl pražský nalezinec znám po celém světě, neboť byl zaníceným průkopníkem „kojenecké medicíny“ a jako jeden z prvních se zabýval i otázkou, zda je tuberkulóza nemocí dědičnou či infekční.

Pod Epsteinovým vedením vyrůstali na Karlově vynikající pediatři. V letech 1888 až 1894 byl jeho asistentem Dr. Adalbert Czerny (1863 - 1941), kterého Epstein roku 1893 habilitoval za práci o glykogenu a který později během působení na Univerzitě v Berlíně dosáhl světového významu. Dalšími asistenty byli Dr. Leopold Moll (1877 – 1928), který se stal ve Vídni průkopníkem péče o matku a dítě, a Dr. Robert Raudnitz (1856 – 1921) s Dr. Rudolfem Fischlem (1862 – 1942), kteří se uplatnili na pražské německé universitě. Na návrh Dr. V. Bacha (1826 – 1897) byl rozhodnutím zemského sněmu zřízen v nalezinci druhý primariát a v 1882 vznikla vedle německé kliniky i česká klinika (budoucí 1. dětská klinika), jejímž přednostou byl jmenován docent porodnictví Karel Schwing, který byl i ředitelem Zemského nalezince a porodnice. Mezi významné osobnosti „z nalezince a okolí“ patřil prof. Dr. Bohdan Neureutter (1829-1899), který se významně podílel na přípravách stavby nové České dětské nemocnice i Nalezince. 14. února 1895 rozhodl Zemský sněm na návrh zemského výboru o finančním zajištění stavby nového nalezince v ulici Ke Karlovu.

Rozsáhlá stavba čtyř budov se společným dvorem byla dokončena v roce 1901 a dodnes slouží pro účely pediatrie. Současně se stavbou nalezince probíhala na Karlově i stavba nové České dětské nemocnice Fr. Josefa II. nad Nuselským srázem, která byla zahájena v roce 1898, dokončena byla 7. února 1902. Nástupcem Schwinga v roli přednosty se stal František Scherer, který s profesorem Eduardem Babákem publikoval prioritní práce o energetické spotřebě a respiračním kvocientu u kojenců. Po smrti Schererově v r. 1916 vedl 3 roky kliniku Quido Mann, který má velké zásluhy o zavedení preventivní poradenské péče pro matky a kojence. Dalším přednostou byl Karel Švehla, který zemřel v roce 1929. Po jeho smrti kliniku dva roky řídil prof. František Luska (1888 – 1942). Vrchním ředitelem porodnice a nalezince byl od roku 1916 Dr. Methoděj Tille - asistent Neureuttera, spolupracovník Haaszův a bratr spisovatele prof. Václava Tille. Koncem roku 1930 se z Bratislavy do Nalezince na Karlově vrátili prof. Jiří Brdlík (1883-1965) a doc. Josef Švejcar (1897-1997). Prof. Brdlík se stal od 1. ledna 1931 přednostou Kliniky novorozenců, kojenců a kojných. Dva roky působil i jako rektor Karlovy university. Kromě doc. Švejcara mezi jeho spolupracovníky patřili i prof. MUDr. Otto Vychytil a Čeněk Saitz.

Neměckou dětskou kliniku v nalezinci v období mezi světovými válkami vedl prof. Berthold Epstein (1897-1962), synovec prof. A.Epsteina, který byl za války odvlečen do Osvětimi, kde pracoval jako táborový lékař. Kromě jiného musel pod hrozbou smrti pečovat o děti, na kterých dělal pokusy Josef Mengele. O propuštění prof. Epsteina z koncentračního tábora se kromě jiných pokoušel i švédský princ Karel, ale bezúspěšně. Prof. Epstein se dočkal osvobození Osvětimi a až do konce války působil jako lékař v Československém armádním sboru generála L. Svobody. Po válce mu nebyl umožněn návrat na kliniku. Nejdříve začal pracoval jako soukromý pediatr v Praze a v letech 1949 až 1962 vedl Dětské oddělení Nemocnice na Bulovce. Česká dětská nemocnice fungovala od roku 1902 až do roku 1970, kdy ustoupila přípravám na stavbu Nuselského mostu. Dětské kliniky byly spolu s celou Fakultou dětského lékařství UK přestěhovány do Fakultní nemocnice v Motole. V současné době se motolská fakulta jmenuje 2.lékařská fakulta UK. Nalezinec Českou dětskou nemocnici „přežil“, nejdříve byl součástí Zemské nemocnice pro matku a dítě a později byl začleněn do Všeobecné fakultní nemocnice v Praze 2. Tak jak se v posledních 100 letech zkracovala doba hospitalizace nemocných dětí, tak klesala i potřeba lůžek na dětských klinikách. Do uvolněných prostor v Dětském areálu na Karlově se postupně přistěhovalo oddělení mikrobiologie, ústavní lékárna, dětské polikliniky z Karlova náměstí a Klimentské ulice a metabolické centrum z Karlova náměstí, která dalo základ dnešnímu Ústavu dědičných metabolických poruch.

2. klinická výuka

Od otevření Nalezince na Karlově v roce 1901 byla péče o děti na dětských odděleních i klinikách spojena i s klinickou výukou pediatrie. Protože dětská klinika v nalezinci zahájila svou činnost dříve než dětská klinika v České dětské nemocnici, byla na návrh prof. Brdlíka označena jako I. dětská klinika, zatímco klinika v České dětské nemocnici dostala název II. dětská klinika. V roce 1934 po odchodu prof. Pešiny do důchodu se prof. Brdlík stal přednostou II. dětské kliniky v České dětské nemocnici. Doc. Švejcar zůstal na I. dětské klinice v nalezinci, profesuru obhájil v r. 1937. Brdlík i Švejcar měli podstatný vliv na formování profilu I. a II. dětské kliniky před 2. světovou válkou i na výuku pediatrie, ale během 2. světové války byla česká univerzita zavřena a české dětské kliniky včetně té v nalezinci fungovaly pouze jako dětská oddělení. Během války zůstala univerzitní klinikou jen klinika německá. Po roce 1945 byla Česká dětská nemocnice zestátněna a německé kliniky byly zrušeny. Protože v poválečných letech byl velký nedostatek lékařů, začaly vznikat nové lékařské fakulty. Z nalezince se dětské kliniky přestěhovaly do České dětské nemocnice a v roce 1953 se staly součástí nové Fakulty dětského lékařství. Naopak v původním nalezinci vznikla z kojeneckého oddělení III. dětská klinika a z oddělení větších dětí IV. dětská klinika, které se staly součástí Fakulty všeobecného lékařství UK. Na obou dětských klinikách pracovalo mnoho osobností. Jednou z nich byl přednosta IV. dětské kliniky prof. František Blažek, DrSc (1903-1977), který se zaměřil především na problematiku dětské pneumologie a somatický vývoj dítěte ve zdraví a nemoci. Byl zakladatelem moderní auxologie v ČR. Zastával řadu významných funkcí (náměstek ministra zdravotnictví, děkan lékařské fakulty, předseda České pediatrické společnosti). Za jeho působení nalezinec navštívil i prof. Tanner, který měl přednášku o stádiích puberty. Pneumologickou laboratoř kliniky vedl Doc. Ludvík Herdegen, CSc (1916-1973), který se zabýval zejména plicní fibrózou u dětí. Po prof. Blažkovi vedl IV. dětskou kliniku prof. Antonín Rubín, DrSc (1918-1992), který na Karlově spolu s doc. Hanou Hamanovou, CSc rozvíjel nový obor – dorostové lékařství. III. dětskou kliniku vedl prof. Oto Vychytil, DrSc, který však musel v roce 1969 po „Pražském jaru“ z „politických důvodů“ kliniku opustit. Byl to široce vzdělaný lékař, který ve spolupráci s prof. Václavem Kafkou jr. (1902-1991), přednostou Dětské chirurgické kliniky, rozvíjel zejména pooperační péči o kojence po operacích vrozených vývojových vad. Zemřel v roce 1976. V roce 1990 byly obě dětské kliniky v nalezinci spojeny v Kliniku dětského a dorostového lékařství 1. LF UK.

V 60-90. letech 20. století se o rozvoj klinické medicíny v nalezinci (Dětském areálu na Karlově) zasloužili především: doc. Valík, který se zabýval rehydratační léčbou kojenců a vymyslel tzv. „Valíkův roztok“. prof. A. Rubín a doc. H. Hamanová založili v ČR nový obor – dorostové lékařství prof. St. Havelka a doc. J. Hoza založili v ČR nový obor - dětská revmatologie doc. I. Novák a dr. M. Zapadlo se v ČR zasloužili o rozvoj intenzivní péče v pediatrii prof. J. Hyánek se v ČR zasloužil o novorozenecký screening fenylketonurie a rozvoj metabolické medicíny. Až v roce 2009 se prof. Zemanovi a doc.Kožichovi podařilo rozšířit novorozenecký screening dědičných poruch metabolismu o dalších 9 metabolických onemocnění.

3. věda a výzkum

Za více než 100 let existence nalezince pracovala na Karlově celá řada významných vědců a učitelů. Především to byl prof. Dr. Gottfried Ritter von Rittershain, po kterém je pojmenována závažná kožní choroba - dermatitis exfoliativa Ritter. Novou chorobu popsala v 60. letech 20. století i dr. Zdena Kesslerová, ale bohužel ji publikovala jen v češtině, takže její prvenství bylo na mezinárodní úrovni uznáno až mnohem později, kdy již nemoc nesla svůj současný tradiční název - glykogenóza typ Ib. Na Karlově v posledních 25 letech vzniklo v úzké spolupráci mezi Dětskou klinikou a Ústavem dědičných metabolických poruch VFN a 1.LF UK velké biomedicínské centrum, které spolupracuje s řadou výzkumných pracovišť v EU i USA. Výzkum na dětské klinice je zaměřen především na oblast mitochondriálních poruch energetického metabolismu, revmatologických onemocnění v dětském věku, porfyrií a ve spolupráci s pracovníky Ústavu dědičných poruch metabolismu i na oblast střádavých onemocnění a dědičných poruch metabolismu aminokyselin. Na výzkumu se podílí celá řada lékařů, přírodovědců a PhD studentů, kteří významně přispěli k objevům několika nových chorob na klinické, biochemické i molekulární úrovni, za které pracovníci z Karlova získali řadu českých i zahraničních ocenění. Z Karlova vzešlo více než sto významných prací, například: P. Martásek, J.Zeman, H.Houšťková, A.Rubín et al. (homozygotní forma porfyria variegata, Lancet 1984), J.Hyánek, J.Zeman et al. (periferní forma deficience tetrahydrobiopterinu, Eur.J.Pediatr 1987), P.Martásek et al. (vlastnosti lidské hemoxigenázy, Biochem Biophys Res Commun 1988), M.Elleder et al. (Niemann-Pickova nemoc typ C, Science 1997), R.Rosipal, P.Martásek et al. (Hereditární koproporfyrie, Hum Mutation 1999), M.Tesařová et al. (klinické spektrum poruch POLG1, Brain, 2006), L.Stiburek et al. (funkce lidského analogu OXA1L, J Mol Biol 2007), A.Čížková et al. (nová mitochondriální encefalo-kardio-myopatie, Nature Genetics 2008), L.Stiburek, K.Veselá, H.Hansiková et al. (ztráta funkce SCO1, Am J Physiol Cell Physiol 2009), D.Fornusková et al. (biogeneze cytochrom c oxidázy, Biochemical J 2010).

Literatura

Brdlík J: Dětské lékařství v minulosti a jak jsem je prožíval. SZN, Praha, 1957. Zeman J, Zeman L: Historie pěstounské péče v Čechách. ČLČ, 2006;145(8):673-4. Medline a webové stránky na internetu Osobní vzpomínky doc. Dr. J.Hozy, CSc a prim. Dr. Ladislava Zemana.

Činnost Kliniky dětského a dorostového lékařství podporuje Švejcarův nadační fond dětem – Karlov.

Fotogalerie:

KDDL průčelí z ulice Ke Karlovu

KDDL z ulice Ke Karlovu

KDDL z ulice Sokolská

Kostel na Karlově

Nahoru ^